První veřejnou elektronickou úschovnu na českém internetu představila firma InWay někdy v roce 1999. Diskety již pro větší dokumenty dávno nestačily. Flashdisky prakticky neexistovaly a rovněž „jednorázové“ použití zapisovatelného kompaktního disku na přenášení méně hodnotných informací nebylo zrovna nejlepším nápadem (cena CD-R tehdy ještě nebyla na pěti korunách za kus).

Naproti tomu připojení k internetu, byť vytáčené a velmi pomalé, si své místo v domácnostech už začalo nacházet. Díky tomu stoupal počet uživatelů i zájemců o online služby.

Původní vzhled Úschovny z roku 1999 by dnes odrazoval

Princip elektronické úschovny byl díky aplikacím provozovaným nejčastěji komerčními ISP pro své zákazníky znám již dříve. Pomocí uživatelského rozhraní, nejprve klasického FTP klienta, později specializovaného offline programu a nakonec webového rozhraní, je možné na server provozovatele nahrát jeden či více souborů do předem stanovené velikosti.

Tyto soubory zůstávají na serveru „uschovány“ po určitou, garantovanou dobu. Staženy, což je obvykle současně vymaže, mohou být z jiného, libovolného počítače. A co je důležité, může je stáhnout libovolný uživatel, který zná například heslo.

Rozdíl mezi těmito archaickými aplikacemi a první moderní úschovnou spočíval především v jednoduchosti a univerzálnosti použití. Úschovna.cz měla jednoduché webové rozhraní, soubory – balíky – byly přímo určeny konkrétnímu uživateli, který si je mohl stáhnout na základě upozorňovacího e-mailu. Byla (a je) určena komukoliv, tedy nejen zákazníkům specifického poskytovatele připojení k internetu. Paráda.

Roky běžely a úschovna se stala každodenní pomůckou mnoha uživatelů. Na českém internetu se objevilo několik pokusů o alternativní aplikaci podobného určení (například uschovna.yo.cz nabízela 25 MB prostoru a FTP upload).

Život těchto pokusů ale byl většinou velmi krátký, zatímco samotná úschovna od InWay se prakticky neměnila. Někdy v průběhu loňského roku začala aplikace uživatelům zobrazovat volitelný dotazník, který zjišťoval jejich ochotu platit za služby úschovny.

Poté, co společnost InWay (mimochodem nestor českého internetového trhu) v loňském roce odkoupila Dial Telecom, nastaly i pro úschovnu změny, především v designu (po sedmi letech provozu je líbivější). Současně ale opět vystrčila drápky konkurence.

Projekt eDisk.cz vypadá na první pohled jako ona historická úschovna dovedená k dokonalosti. Základní funkce nahrání souboru a odeslání upozornění jeho příjemci zůstala beze změny. Oproti Úschovně.cz ale eDisk nabízí dvojnásobnou dobu skladování souboru (30 dnů) a jeho dvojnásobnou maximální délku (100 MB).

eDisk.cz nabízí služby zdarma i za příplatek

Tím ovšem podobnost končí. Uživatelé aplikace se mohou zdarma registrovat, čímž se doba uložení jejich zásilek prodlouží na neomezeně dlouhou dobu za předpokladu, že se ke svému účtu jednou za dva měsíce přihlásí. Navíc mají registrovaní k dispozici další služby, jako zabezpečené připojení, možnost organizace dat do složek nebo schopnost během nahrávání dekomprimovat archiv typu ZIP (s několika omezeními).

Celkový prostor pro bezplatného uživatele se navíc zvětšuje na 250 MB (délka objektu je nejvýše 100 MB). Úschovna je tak daleko použitelnější pro sdílení dat. Zatímco jednoduché nahrání či odeslání souboru je v podstatě jednorázovou akcí, s přístupem k uživatelskému účtu je možné například jejich sdílení v rámci pracovní skupiny, nebo mezi kamarády, studenty (fantazii se meze nekladou).

Server má zatím své chybičky. Ty se týkají především chodu samotné aplikace uschovávání a výběru souborů. Odkazy na provozovatele služby byly delší dobu poněkud nejasné, server má sice hezký design, ale s důvěryhodností to pro někoho může být horší. Autoři slibují rychlé připojení svého serveru k páteřní lince, jeho zajištění proti výpadku, zabezpečení uživatelských dat a technickou podporu, jejich PR nicméně profesionálně nevypadá (či alespoň z počátku provozu nevypadalo).

Zatímco „původní“ úschovna zůstala u dotazníku zjišťujícího uživatelskou ochotu platit za její služby, provozovatelé eDisku se tento sen pokoušejí uvést do života. Mimo „bezplatného“ programu s kapacitou 250 MB nabízejí další tři možnosti. Ty se pohybují od 70 po 700 Kč měsíčně s tím, že jejich kapacita začíná na 1 GB a končí na desetinásobku (úměrně tomu se zvyšuje i maximální délka jednoho souboru).

Placené verze služby slibují zálohování dat, u dražších variant pak absenci reklam v uživatelském rozhraní. Zachována u nich zůstává možnost odesílání nahraných souborů, respektive jejich odkazů na zadané emailové adresy.

Samotná aplikace pak je uživatelsky přívětivá a dá se říct, že práci s ní po malém zaškolení zvládne i člověk, který používá počítač jen jako nutné zlo. Otázkou ovšem zůstává, zda má něco podobného v dnešní době vůbec smysl.

Veřejně přístupná elektronická úschovna souborů je v podmínkách internetu ne právě obvyklou službou. O Úschovně.cz a eDisku.cz jsme již hovořili. Dále existují služby jako SendMeFile s kapacitou do 50 MB. V tomto případě ale musíte sami obstarat uvědomění adresáta o zásilce (každý soubor dostane své URL).

Základní úschovnu na 10 MB nabízí i e-mailová schránka na Volný.cz

Českou alternativou je například Depo (100 MB), nabízející možnost uložení pěti souborů a jejich odeslání pěti příjemcům. Určitým specifikem pak je veřejná úschovna na 10 MB, kterou nabízí jako doplňkovou službu ke svému e-mailu Volný.cz. V tomto případě se ale skutečně jedná o vedlejší nástroj k hlavní funkci elektronické pošty, o tom ostatně svědčí i nabízená kapacita.

Také Bluetone nabízí úschovnu dat - viz služba Depo

Existují také úschovny, které jsou určeny omezenému okruhu uživatelů, jako například MyDisk nebo úschovna Klubu českých turistů. Obecně lze ovšem říct, že neveřejné úschovny jsou oblíbenou funkcí ve vnitřních systémech vzdělávacích a zájmových institucí. Funkce úschovny může být integrována do CMS systémů, proto ji lze udělat součástí portálových služeb.

Dnešní doba je oproti počátkům elektronického „úschovnictví“ dost odlišná. Přenosná a přepisovatelná datová média jsou běžnou součástí života takřka každého uživatele informační techniky. Jednorázové posílání dat prostřednictvím úschovny se využívá spíše než k přenosu balíků „sám sobě“, místo jejich přibalování, coby přílohy k e-mailu. Díky tomu je možné poslat krátký e-mail s anotací velkého souboru a následně soubor, ovšem v podobě úschovny.

Vzhled Úschovny.cz prošel za posledních sedm let radikální změnou

Sdílení souborů v online prostředí a s webovým rozhraním se v neprofesionálních skupinách uživatelů dělá jinak – přes freemail nebo freehosting. V druhém případě ale uživatelé riskují vymazání svých dat, pokud příliš poruší pravidla hostingu omezující nechtěné skladování balastu, který nesouvisí s webem, nicméně se hostingy takto využívají. V profesionálním prostředí se pak pro podobné účely (odesílání a sdílení souborů) používají například vlastnosti portálových služeb firemních serverů.

Jinými slovy, i když dnes úschovny již nepřinášejí nic radikálně nového, stále ještě představují užitečnou a zajímavou službu. Je pochopitelně otázkou, nakolik budou uživatelé ochotni za tuto službu platit, nicméně nejspíše se najdou takoví, kteří ano.

Pokud potřebujete posílat soubory známým a příloha e-mailu vám z nějakého důvodu nevyhovuje, určitě si některou z úschoven, třeba eDisk nebo Depo, vyzkoušejte. Stejně velký prostor je ale možné zadarmo dostat i jinak, a je dobré mít to na paměti. Data mohou být stejně dobře uložena například na emailovém účtu, nebo na FTP serveru volného webhostingu.